Č t e n á ř s k ý   d e n í k

Adam Sládek G1.B

školní rok 2009/2010

1.      kniha Antoine de Saint – Exupéry Malý princ

2.      kniha Karel Čapek                                      Povídky z jedné a druhé kapsy

3.      kniha Michail Afansjevič Bulgakov            Psí srdce

4.      kniha Eric Knight                                         Lassie se vrací

název: Malý princ

autor: Antoine de Saint – Exupéry

informace o autorovi: Antoine de Saint - Exupéry se narodil 29.6. 1900 v Lyonu a zemřel 31.7.1944 u Korsiky (Francie). Antoine de Saint - Exupéry pocházel z aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let.
Za 2.světové války, do které se Antoine de Saint - Exupéry sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky.

Kdybych měl kresbou charakterizovat autora, nakreslil bych asi toto:

dílo:  Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Malý princ, Citadella - toto dílo nebylo dokončeno a bylo vydáno posmrtně

literární žánr: filozofická pohádka pro dospělé

členění: na kapitoly

ilustroval: autor (Antoine de Saint – Exupéry)

vydavatel: Albatros

přeložila: Zdeňka Stavinohová

datum vydání: 1994

obsah knihy: Vyprávění pilota, který havaruje s letadlem uprostřed Sahary a při opravě poruchy se setkává s malým princem. Ten mu vypráví o své planetě, o lásce k růži a o své pouti k 6-ti planetám (asteroidy 325 – 330).  Hlavní myšlenkou této „pohádky pro dospělé“ je skutečnost, že dospělí neumí pochopit sny a nálady dětí. Řekl bych, že je to kniha o dětství, dospělosti, lásce, přátelství, lidských vlastnostech a o všem, co je na světě důležité.

„Nyní jsem se už trošku utěšil. Totiž … ne docela. Ale vím dobře, že se vrátil na svou planetu, neboť za svítání jsem jeho tělo už nenašel. Nebylo tak těžké … Rád naslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček ...“

str. 93, kapitola XXVII

odpovědi na otázky:

1. Kdo je vypravěčem příběhu? Jaká je souvislost s životem autora?

Vypravěčem příběhu je pilot, který havaruje s letadlem v saharské poušti. Pilot příběh vypráví v minulém čase. Vypráví to, co se mu přihodilo před 6 lety.

Hlavní postavou díla je vlastně sám autor - Antoine de Saint-Exupéry. Autor se od dětství zajímal o létání a také celý svůj život létání zasvětil.  Autor i ve skutečnosti na Sahaře  havaroval a při jejím přechodu měl halucinace. Jednou z halucinací byla „pouštní liška“, kterou v tomto díle autor také zobrazil.

2. Která planeta se vám nejvíce líbila a proč?

Pokud bych si mohl vybrat jednu planetu, na které bych chtěl žít nebo která by se mi nejvíce líbila, byla by to určitě planeta B - 612, což je planeta, na které bydlí malý princ. Planeta je velká jako dům, roste na ní růže, o kterou je potřeba se starat. Je potřeba ji také pravidelně čistit od baobabů. Na planetě jsou dvě nevyhaslé  a jedna vyhaslá sopka. Moc by se mi líbilo si na nich ohřívat snídani. Na planetě jsou také úžasné západy Slunce, často bych je pozoroval. Zkrátka, asi bych se tam nikdy nenudil. Občas bych vymetl sopky, zalil růži, koukl na západ Slunce. Jen ty baobaby by mě nebavilo vytrhávat.

Další planety, které navštívil malý princ by mě nudily. Nechtěl bych žít na planetě ani s králem, ani s domýšlivcem. Dívat se na pijana, jak se pořád lituje a opíjí, by mě taky nebavilo. A což teprve počítat s byznysmenem peníze. Nic pro mě. Zeměpis mě sice baví, ale zeměpisec v příběhu nevěděl nic o tom, o čem psal. Asi nejméně nudnou planetou, kterou princ navštívil, byla planeta, kde žil lampář. Tam bych se však nevešel a rozsvěcovat a zhasínat lampy pořád dokola, je časem taky nuda.

3. Má opilec možnost přestat pít?

Myslím si, že pijan nemá možnost přestat pít. A proč? Pohybuje se v začarovaném kruhu. Pijan nechce změnit svůj život, nechce pochopit, že ho promarňuje, že si ho zkazil sám. Pije, protože se snaží zapomenout na to, že se stydí. A za co se stydí? No, přece za to, že pije.

4. Je liška ochočená už od začátku?
Liška se v příběhu objevuje nečekaně. Prosí prince, aby si ji zkrotil a ochočil. Tím vyjadřuje důležitost  zachovávání řádu a rituálů. Ukazuje, že takové věci jsou potřebné i v ostatním světě – světě dospělých.
Liška je první postava v příběhu, která vysvětluje myšlenku o vzájemném poutu.  Aby si dvě osoby mezi sebou vytvořily vzájemné pouto, musí si navzájem dát i kus sebe. Říká, že svět okolo bude obohacený, protože si ji malý princ ochočil.

Při posledním setkání  s princem mu ulehčuje odchod. Přesvědčuje ho o tom, že chápe, proč je pro něj růže tak důležitá. Toto setkání zobrazuje ideální přátelství, protože i přesto, že princův odchod způsobuje lišce velkou bolest, chová se nesobecky a povzbuzuje prince, aby odešel za svou růží.

5. Jaká je růže Malého prince?

I když se v příběhu objevuje jen v několika kapitolách, je pro příběh velmi důležitá. Je důvodem odchodu prince z planety a jeho počátku poznávání. Taktéž princovy vzpomínky na ni jsou důvodem jeho touhy vrátit se. Růže v příběhu postupně roste na důležitosti. Princ věnoval mnoho času péči o ní. Ztělesňuje liščina slova o tom, že nejprve musíme lásku dávat a až potom se nám  ji bude dostávat. I když je  růže většinu času nafoukaná, pyšná, ješitná a naivní, princ ji stále miluje, protože strávil mnoho času jejím zaléváním a staráním se o ni. Růže je zde metaforou skutečné lásky, která je spojená se zodpovědností.

6. Je konec optimistický nebo pesimistický? Končí tak i pohádkové příběhy?

Na konci pohádky Malý princ sice zemře a to bychom u jiných pohádek považovali za velmi pesimistický konec, ale zde je pozemská smrt brána jako možnost, jak se může malý princ vrátit na svou planetu za svou květinou.

„Víš, je to příliš daleko. Nemohu s sebou brát tohle tělo. Je moc těžké.“ Mlčel jsem. „Bude to jako stará opuštěná skořápka. Staré skořápky nejsou nic smutného ...“ Mlčel jsem.

str. 90, kapitola XXVI

7.Proč je dílo označováno za moderní pohádku?

V klasické pohádce je vše dáno a zašifrováno do vzorce, kladný hrdina, záporný hrdina, dobro zvítězí nad zlem, pohádka skončí dobře. Tato „ pohádka“ je trochu jiná. Vystupuje zde sice princ, ale ten nebojuje ani s drakem, ani s čarodějnicí. Malý princ přistane na poušti a povídá si s pilotem o světě lidí, světě věcí, samotě, přátelsví, lásce, citu, o hledání pravdy, smyslu života člověka. I když se v této pohádce řeší „dospělácké“ věci, přece jsou vše dětem blízké, protože je zde použita srozumitelná symbolika pro děti – srdce, květina, studna, had, liška. A myslím si, že i dospělým má tato pohádka co říci, neboť ve skutečnosti je filozofickým dílem uctívaným na celém světě.

Navíc v poslední kapitole je navzdory smrti hodně optimistického. Vypravěč se často dívá na hvězdy a věří, že někde tam daleko má přítele, který se stará o svou růži a je s ním beránek. A pokaždé když se na hvězdy podívá, dává mu to naději.

8. U počítačového textu si vynechte místo a do něj po vytištění nakreslete zpaměti beránka v krabici nebo hroznýše mimo krabici.

hodnocení: Kniha je napsána úplně jiným stylem než knihy, které jsem doposud četl. Člověk se musí zamyslet nad tím, co čte. Nelíbily se mi ilustrace v knize (styl kresby autora). Tuto knihu bych hodnotil známkou 3.

název: Povídky z jedné a druhé kapsy

autor: Karel Čapek

informace o autorovi: Karel Čapek byl český prozaik, dramatik, novinář, básník, překladatel, filozof, literární a divadelní kritik… Narodil 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích. Otec MUDr. Antonín Čapek ,matka Božena, rozená Novotná,  sourozenci  Helena a Josef. 1909 – 1915 studuje na Filozofické fakultě UK filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku. V listopadu 1915 je promován na doktora filozofie. Od roku 1917 je radaktorem Národních listů. 1920 se seznamuje s Olgou Scheinpflugovou (herečkou), 1921 – 1938 je redaktorem Lidových novin, 1921 – 1923 je dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad, 1922 byl poprvé představen prezidentu T. G. Masarykovi, s nímž jej poutalo celoživotní přátelství.

V roce 1925 založil československou odbočku mezinárodní    spisovatelské organizace Penklub.

V roce 1936 byl poprvé navržen na Nobelovu cenu za literaturu, 1937 se účastní světového kongresu Penklubů v Paříži a v roce 1938 se významně podílí na organizaci světového kongresu Penklubů  v Praze.

Po mnichovské konferenci je proti němu vedena nenávistná kampaň na stránkách pravicového tisku.

25. 12. 1938 podlehl zápalu plic. Pohřben byl na Vyšehradě dne 29. 12. 1938.

dílo: Zářivé hlubiny; Boží muka; Krakonošova zahrada; Pragmatismus čili filozofie praktického života; Francouzská poezie nové doby; Loupežník; Kritika slov; R.U.R.; Trapné povídky;  Ze života hmyzu; Lásky hra osudná; Věc Makropulos; Továrna na Absolutno; Italské listy;  Krakatit; Anglické listy; O nejbližších věcech; Adam Stvořitel; Skandální aféra Josefa Holouška; Hovory s T. G. Masarykem; Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy;  Zahradníkův rok; Výlet do Španěl; Marsyas, čili Na okraj literatury; Apokryfy; O věcech obecných čili Zoon politikon; Obrázky z Holandska; Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek; Dášeňka čili Život štěněte; Hordubal; Povětroň; Obyčejný život; Mlčení s T. G. Masarykem; Válka s mloky; Cesta na sever; Bílá nemoc; První parta;   Jak se co dělá; Matka

Posmrtně vydáno

Život a dílo skladatele Foltýna; Měl jsem psa a kočku; Kalendář; O lidech; Vzrušené tance; Bajky a podpovídky; Sedm rozhlásků K. Č.; Ratolest a vavřín; Obrázky z domova; 1954: Věci kolem nás; Sloupkový ambit; Poznámky o tvorbě; Na břehu dnů; Místo pro Jonathana!; Listy Olze; Drobty pod stolem doby; Listy Anielce; Dopisy ze zásuvky;  Filmová libreta;

Souborně vydáno

Spisy Karla Čapka

literární žánr : povídky s detektivní tematikou

členění: na kapitoly

ilustroval: Cyril Bouda

vydavatel: Československý spisovatel Praha

počet stran: Povídky z  jedné kapsy                      165

                     Povídky z druhé kapsy                       151

datum vydání: 1978

odpovědi na otázky:

1. Proč se Karel Čapek zajímal o soudní případy?

Čapek si neustále klade otázku jak trestat. Hledá pravdu a spravedlnost. Soudní případy umožňují Čapkovi se nad těmito otázkami zamýšlet a dávat odpovědi.

 
2. Která další díla Karla Čapka jste ještě četli?

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek

Dášenka čili Život štěněte.

3. Přečetli jste si ještě některé další povídky?

Poslední věci člověka, Ztracený dopis, Ukradený kaktus.

4. Stručné hodnocení povídek a odpovědi na otázky zaměřené k povídkám:

Poslední soud

Hlavní hrdinou této povídky je mnohonásobný vrah Ferdinand Kugler, kterému se zatím vždy podařilo uniknout spravedlnosti. Při poslední vraždě, kdy zabije četníka, který ho chtěl zatknout, však zemře i on sám. Do doby než je před Senát složený ze tří soudců předveden svědek, se snaží soudce přesvědčit, že o své nevině. Senát však jako svědka povolal samotného Boha. Bůh ví všechno. Zná vše špatné, co kdy Kugler udělal, ale také ví o jeho štědrosti, pomoci druhým, dobrotě k ženám a zvířatům a také o tom, že Kugler držel své slovo. A právě proto Kuglera nesoudí. O trestu rozhodují lidé, kteří  i za života byli soudci a rozhodují jen na základě špatných skutků, kterých se Kugler dopustil. Kugler je soudci odsouzen k doživotnímu trestu pekla.

Proč byl u soudu s vrahem Kuglerem Bůh pouze v úloze svědka?

Protože všechno vím, nemohu vůbec soudit. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jen o tvých zločinech; ale já o tobě vím všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit." (str.132)

Bůh věděl nejen o zločinech, ale i o dobrých skutcích a vlastnostec Kuglera. Soudce (pozemské) zajímá jen to, co člověk zlého spáchal, za co má být odsouzen. O dobrých skutcích nic neví, nezajímají ho.

Jaký trest Kugler nakonec dostal? Považujete jej za dostatečný?

Kugler byl odsouzen k doživotnímu trestu pekla. Trest považuji z hlediska soudce za dostatečný a přiměřený. Z hlediska čtenáře, který byl seznámen i s dobrými vlastnostmi Kuglera, ho považuji za příliš tvrdý.

Šlépěje

Tuto povídku bych též mohl výstižně nazvat Nevyřešený případ sněhových stop. A co vlastně v této detektivní povídce jde?

Hlavní postava povídky pan Rybka se vrací v noci domů. Má dobrou náladu, vyhrál šachovou partii, ulice jsou tiché a zasněžené. Vychutnává si křupání čerstvého sněhu pod nohama a zároveň sleduje zvířecí i lidské stopy ve sněhu. Čím více se přibližuje ke svému domovu, stop ubývá. Najednou si všímá pěti šlépějí vedoucích z chodníku k jeho domu. Ty však končí náhle uprostřed ulice, otiskem levé nohy. Dál nic,  jen čerstvě napadaný a neporušený sníh. Pan Rybka  začne  pátrat, kde stopy pokračují, jak se dostal majitel šlépějí pryč. Na nic však nepřišel. Doma musí neustále myslet na záhadné stopy. Nakonec zavolá na policejní komisařství panu Bartoškovi, aby se na záhadu přišel podívat. Komisař Bartošek stopy prozkoumá  a protože je ve službě a dělá jen to, co se od něj žádá, popíše člověka slovy: „To byl čahoun, skoro metr osmdesát, mínil, podle šlápoty a délky kroku. Boty měl slušné, myslím, že ručně šité. Ožralý nebyl a šel dost rázně. Já nevím, co se vám na těch šlépějích nelíbí.“ (str. 107)

Na jaký problém povídka ukazuje?

Komisař vůbec nepřemýšlí o tom, že stopy  jsou zvláštní tím,  že končí uprostřed ulice a nepřemýšlí o tom ani poté, co ho na to pan Rybka upozorní. Prostě jen dělá svou práci. Pro komisaře je podstatné, že muž neprovedl žádný trestný čin, že na něj nemá  udání. A jestli zmizel, tak to bude za pár dnů oznámeno na komisařství. Skutečnosti, které se ho netýkají, neřeší  a ani ho nezajímají. Zato pan Rybka je zvědavý a neustále přemýšlí, kam mohl muž zmizet. Přístupem  komisaře k věci je podrážděn, chce záhadu vysvětlit. Komisař neumí a vlastně ani nechce záhadu vysvětlit. Komisaře zajímá jen zákon. A tak řeší vše po svém. „Pane, chcete-li, já nechám tu šlépěj odklidit, aby nerušila váš noční klid. Víc nemohu dělat…“ (str. 111) Rozloučí se s panem Rybkou a jde se vystřídat se strážníkem Mimrou, který nechtěně pošlape poslední šlápotu, takže záhada už se dál nemusí řešit, za což je pan Rybka vděčný. „Zaplaťpánbůh, oddychl si pan Rybka a šel spát.“  (str. 112)  A tím se vrátil ke svému jednoduchému a logickému a spokojenému životu.

 Jaké vysvětlení pro tuto záhadu máte?

Povídka se mi moc líbila. Také rád chodím v čerstvém sněhu, vytvářím otisky bot a zkoumám podrážky jiných. Do konce povídky jsem byl napjatý a těšil se, že se dozvím, kdo tam mohl stopy udělat a hlavně jak to provedl. Bohužel nebo snad bohudík se rozuzlení zápletky nekoná. A tak čtenáři přemýšlejí, kde se tam stopy vzaly. Chtěl snad někdo chodce zkoumající  stopy jen pobavit a do sněhu jim natiskl hádanku nebo se stal zločin? Nebo stopy udělal muž, který se učil létat a povedlo se mu? Lidé zabývající se zkoumáním vesmírných civilizací určitě odpoví, že muže unesli mimozemšťani. Všichni čtenáři se nad tím zamyslí ze svého úhlu pohledu. Já jsem rozluštění záhady nenašel, ale myšlenka, že by mi někdo do sněhu nakreslil hádanku mě přitahuje nejvíce, nevadí mi, že na ní neumím odpovědět, prostě mě pobavila a měl jsem večer o čem přemýšlet. …

Případ Selvinův

Povídku vypráví Leonard Unden, dnes již starý pán, známý básník. Když byl ještě mladý a už i trochu slavný, navštívila ho starší plačící žena, a úpěnlivě ho prosila, aby ji pomohl zachránit jejího syna Franka Selvina, který byl odsouzen na doživotí za vraždu své tety Sofie. Paní Selvinová byla přesvědčena o tom, že syn je nevinen. Mistr Unden byl dojat jejími slzami a pustil se do zkoumání tohoto případu. Po přezkoumání dokumentů zjistil, že soudní proces byl veden velice neprofesionálně a skandálně. V tomto procesu se korunním svědkem stala mentálně postižená služka. Ta vypověděla, že Franka poznala, když skákal z okna, když ho vyrušila při loupeži po vraždě tety Sofie. Nikdo se však už nezabýval tím, že ve tmě nemohla vraha dobře vidět. V procesu dále sehrál významnou roli neschopný Frankův obhájce a také porota, která Franka odsoudila především proto, že předtím dva podezřelé osvobodila a tímto případem chtěla dát najevo, že nechrání zločince, jak ji podezíral státní zástupce. Mistr Unden celý proces a všechny nepravosti, které se v něm udály zveřejnil v novinách. Frank však byl propuštěn z vězení až po sedmi letech, kdy se služka na smrtelném loži přiznala ke svému křivému svědectví. Po nějaké době přišel Frank mistrovi Undenovi poděkovat, avšak i sdělit, že svou tetu skutečně zabil. Vzhledem k tomu, že nevedl hezký život a také pil, začal mistra Undena vydírat. Hrozil mu, že se přizná, vše zveřejní a tím mistra Undena zostudí. Mistra Undena vydíral tak dlouho, až mu Unden koupil lístek do Ameriky, aby aspoň tam Selvin snad „došel klidu“ podle svých představ.

 Byl Frank Selvin souzen právem?

Frank Selvin byl souzen právem, protože jak se na konci povídky ukázalo, opravdu svou tetu zavraždil.

Jakou roli v případu hrálo svědomí?

Pod tíhou špatného svědomí se na smrtelné posteli přiznala korunní svědkyně (služka) ke křivé výpovědi. Na základě této křivé výpovědi byl Frank odsouzen. Po tomto přiznání služky byl Frank propuštěn z vězení. A i on se posléze přiznal k tomu, že vraždil, nikoli však kvůli špatnému svědomí, ale čistě ze zjištných důvodů.

Rekord

Václav Lysický, cihlářský dělník hodil šestikilovým kamenem po panu Pudilovi a vážně ho zranil. Pudil bil a nadával klukovi, kterého nachytal ve svém sadu na třešních, a Lysický se na to nemohl dívat. Na tom by nebylo až tak nic zvlášního, kdyby tímto šestikilovým kamenem nehodil Lysický světový rekord ve vrhu kouli. Ano Václav Lysický vrhl kamenem na vzdálenost devatenácti metrů. Od vězení za těžké ublížení na těle by ho mohlo zachránit, kdyby kamenem tak daleko hodil znovu a tím by se prokázal světový rekord. Jenže Václav Lysický s tělem samý sval, rukama  jako lopatama, to  znovu nedokáže. Tvrdí, že kdyby tam stál Pudil, hodil by to znovu. Jen tak to prý nejde. Vyšetřovatelé mu nakonec přestanou věřit, že to byl on, kdo kamenem hodil. Ale když se Lysický dobrovolně přiznal,  pošlou ho do vězení.

Co si  o vrhačském výkonu myslela policie?

Četník Hejda přeměřil délku vrhu kamenem, kterým někdo zranil Pudila. Hejda byl  v mládí nadšeným vrhačem koule, a proto mu nedalo velkou práci zjistit, že byl vytvořen světový rekord ve vrhu koulí.  A tak začal hledat toho, kdo tak daleko hodil. Zavázal se mu zajistit beztrestnost, když svůj výkon zopakuje. Byl si vědom toho, že by se proslavil nejen „vrhač“, ale i vesnice. Když se k hodu šestikilovým kamenem přiznal Lysický a hod nezopakoval, soudce ho poslal do vězení za ublížení na těle.

Jak naše výkony ovlivňuje afekt?

Afekt nás může ovlivnit výrazně, záleží však  na povaze  jedince (svědčí o tom i tato povídka). Některým lidem stačí velmi malý podnět a jsou schopni například zabít, jiné lidi naopak „nerozhází“ nic.

 Příklad: Když chce člověku někdo ublížit, dokážete utíkat mnohem rychleji, než  kdyby závodil s kamarádem.

Tajemství písma

Redaktor Rubner byl vyslán šéfem na veřejnou produkci grafologa Jensena. Pak měl o  tom napsat krátký článek. Jensen po odborné přednášce požádal o jakýkoliv rukopis, na měmž by mohl ukázat postup rozboru písma. Rubner mu podal papír s textem, který psala jeho manželka. Jensen  paní Rubnerovou vylíčil v nejhorších barvách. Popsal ji jako osobu smyslnou, nepořádnou, povrchní, línou a marnotratnou, která poroučí a byla by schopná i někoho zabít, ale nikdy by to neudělala, protože je na to příliš pohodlná.
Pan Rubner žil doposud s manželkou spokojený život, ale poté co si vyslechl od Jensena, začne věřit ve všechny špatné vlastnosti své ženy. Když Rubner přišel domů byl na manželku zlý a nespravedlivý. Další večer šel do hospody, kde vyprávěl o tom, jak je možné využít grafologii v budoucnosti a také o tom, jak se dá přesně zjistit povaha člověka podle rukopisu. Ale nakonec odešel brzy z hospody, aby manželce nebylo doma smutno.

K čemu slouží grafologie? Považujete ji za seriózní vědu? Kdy nám může pomoci?

Podle definice uvedené ve Všeobecné encyklopedii vydané v roce 1997 je grafologie  nauka o písmu jako výrazu psychických vlastností pisatele.

Neboli je to psychologická metoda zabývající se strukturou osobnosti. Je založena na projekci, tedy na tom, že člověk jako osobnost se odráží ve všem, co dělá, tedy i v písmu (poté, co se naučíme psát  a proces se stane zautomatizovaný, projektujeme do něj celé své Já). Pro malou spolehlivost ji nelze používat jako metodu identifikace osoby, k tomu účelu slouží písmoznalectví (měření a porovnávání délky, úhlů a proporcí tahů písma).

Může nám pomoci k dokreslení osobnosti jako podpůrná metoda při posuzování osobnosti.

Věří redaktor Rubner Jansenovi?

Těsně po rozboru písma své ženy redaktor Rubner určitě věřil všemu, co Jansen vyslovil. Navíc se mu do hlavy pořád vkrádá myšlenka, že vědecká metoda je vědecká metoda. O tom co si o své ženě myslí, svědčí také to, jak se k ní chová, když přijde domů. Teprve v hospodě se mu to podle mého názoru rozleží v hlavě a začne spěchat domů za svou ženou, aby jí nebylo smutno, protože ji má rád.

Básník

Dr. Mejzlík byl pověřen úkolem  vyšetřit běžnou policejní událost. V Žitné ulici auto srazilo  opilou žebračku a ujelo. Žádný předvolaný svědek  však neviděl jak přesně auto vypadalo a jakou mělo značku. Jako poslední byl předvolán jako svědek  také básník Jaroslav Nerad. Ani on si nemohl na nic vzpomenout, navíc jak sám přiznal byl v tu noc opilý. Avšak po nějaké chvíli si uvědomil, že o té nehodě napsal básničku. Dr. Mejzlík básničce však vůbec nerozuměl.  Básník mu vysvětlil, co jednotlivá slova znamenají. Za dva dny přišel dr. Mejzlík básníkovi  s radostí oznámit, že podle  zašifrovaných „údajů“ z jeho básně našli ono podezřelé auto. 

Jak popsal básník nehodu? Jak se do toho zapojila fantazie a tvorba?

Básník popsal samozřejmě nehodu po svém. Formou básně.

marš tmavých domů ráz dva zastavit stát = Žitná ulice

pojedem vozem HP 120 až na konec světa = vůz jel velmi rychle

nebo do Singapuru = vůz byl hnědý

dívka zlomený květ = opilá žebračka

labutí šíje ňadra buben a činely = číslo auta 235

Vyberte si nějakou situaci a pokuste se ji krátce popsat podobně jako básník v povídce.

V básni jsem popsal tragickou situaci, kdy dívka Soňa leze po skále, spadne dolů a zemře.

Lezla Soňa, lezla vzhůru,

vzhůru ke hvězdám.

Tělo pružné, ruce jak přísavky,

skálu objímá.

Zvětralá prasklina, pozor,

Soňa si nevšímá.

Slyším padat kamení,

tam, kde Soňa byla,

již není.

Nedoleze až ke hvězdám,

už ji blíže nepoznám,

dušička letí …

hodnocení: Tuto knihu bych hodnotil známkou 1, každou povídku jsem přečetl velmi rychle, jen abych už se dozvěděl, jak příběh skončí. Nikdy příběh neměl takový konec, jaký jsem čekal a to bylo na povídkách to nejhezčí. Líbila se mi také neobvyklá témata povídek (např. Povídka Rekord).

název: Psí srdce

autor: Michail Bulgakov

informace o autorovi: Michail Bulgakov se narodil v rodině profesora teologie na Kyjevské duchovní akademii. Vystudoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity. Roční lékařskou praxi vykonával ve Smolenské gubernii, poté se vrátil do Kyjeva. V roce 1920 zanechal lékařské praxe a věnoval se literární činnosti. Působil jako novinář - fejetonista. Od roku 1923 byl spisovatelem z povolání. Než přesídlil do Moskvy, žil nějaký čas na Kavkaze, pobýval v Tbilisi, Batumi a Vladikavkazu.

Dílo tohoto talentovaného spisovatele se však koncem dvacátých let setkalo s negativní reakcí kritiky a cenzury. Jeho prozaická díla nesměla být vydávána, dramata byla stažena z repertoárů divadel.

Za těchto okolností se Bulgakov obrátil v dopisech na Maxima Gorkého a J. V. Stalina s žádostí, aby mu byl povolen odjezd do zahraničí, nebo aby dostal možnost pracovat v divadle.

Po proslulém telefonním rozhovoru Bulgakova se Stalinem, dostal spisovatel možnost pracovat v Moskevském uměleckém divadle MCHAT. V letech 1930 - 1936 zde působil jako dramaturg, scenárista i asistent režie.

dílo: Ženichové z hlíny; Pařížští komunardi; Krvavá koruna; Sebeobrana;Zápisky na manžetách; Čičikovovo putování; Osudná vejce; Bílá garda; Diaboliáda; Psí srdce; Zojčin byt; Dny Turbinových; Purpurový ostrov; Útěk; Mistr Markétka; Inženýrovo kopyto; Moliére; Mrtvé duše; Adam a Eva; Život pana Moliéra; Puškin; Poslední dny; V zákulisí; Don Quijote; Batum; Zápisky mladého lékaře; Novely a povídky

literární žánr: novela s prvky sci-fi

členění: na kapitoly

ilustroval: Michael Rittstein

vydavatel: Odeon

přeložila: Ludmila Dušková

počet stran: 221 stran

datum vydání: 1989

obsah knihy: Novela Psí srdce je příběh odehrávající se v Rusku, těsně po socialistické revoluci a nese prvky sci-fi.

Zpočátku vypráví příběh hlavní hrdina knihy toulavý pes, kterému lidé dají jméno Baryk. Baryk se pohybuje na smetištích, vybírá odpadky nebo leze do kuchyní. Po opaření horkou vodou, které mu způsobil jeden kuchař, se toulá moskevskými ulicemi. Ale jak to vypadá i na  Baryka se usměje štěstí, když potká dobře oblečeného a tudíž i asi bohatého pána. Ten mu dá kousek salámu. Pak mu dává další salám a Baryk za ním jde důvěřivě až do jeho bytu. Zjišťuje, že bohatým pánem je slavný profesor Preobraženskij. Profesor se proslavil svými netradičními metodami omlazování. Barykovi se dostává lásky, jídla i pohodlí. O Baryka se stará nejen profesor Preobraženskij, ale i jeho služka Zina a kuchařka Darja Petrovna. Baryk se rychle zotaví ze všech pouličních ran a téměř nemůže uvěřit, že ho potkalo takové nenadálé štěstí. Bohužel jeho štěstí netrvá dlouho. Netuší, že profesor s ním má docela jiné plány, než z něj vychovat domácího mazlíčka. Když Baryk nabere ztracené síly a zotaví se, profesor ve spolupráci s mlaším kolegou Bormentalem na něm provedou náročnou operaci. Barykovi voperují do mozku hypofýzu a chámovody mladého muže s kriminální minulostí.

...,,jdu na turecké sedlo,“ sykl Filipp Filippovič a zkrvavenými, kluzkými rukavicemi vyňal Barykovi mozek z hlavy. Na vteřinu mu sjel pohled po psí hubě a  Bormental lámal hrdlodruhé ampulky se žlutou tekutinou, aby ji vzápětí nasál do dlouhé injekční stříkačky.

„‚Do srdce?“ zeptal se nesměle.

„Co se vůbec ptáte?“vztekle zařval profesor.

str.  91, kapitola IV

Baryk skoro zázrakem operaci přežije a začíná se zotavovat. Profesor se domníval, že výměna hypofýzy bude mít za následek omlazení, ale bohužel došlo k absolutnímu polidštění a ze psa se začne postupně stávat člověk. Barykovo tělo se zvětšuje, vypadává mu srt, začíná mluvit, chodit, oblékat se i nadávat jako člověk. Začně si říkat Polygraf Polygrafovič Barykov.

Je to však člověk hrubý, drzý, agresivní, hloupý a v ne poslední řadě také podlý. Nedokáže se však zbavit psí nenávisti ke kočičímu plemenu. Nakonec se stane „vedoucím oddělení očisty města Moskvy od toulavých zvířat (kocourů apod.), spadajícího pod odbor moskevské komunální správy“. Časem začíná být pro své okolí nebezpečný. Kromě toho že je neustále opilý, kouří, krade a vodí si domů různé pouliční živly, touží dosáhnou vysokého postavení a úcty, a nejjednodušší cestou k tomuto cíli bylo přidat se k revolučním dělníkům. Profesor je jeho chováním pobouřen a zděšen, navíc Barykov svůj psychický teror na profesora i ostatní obyvatele bytu zvyšuje, a proto se profesor rozhodne přistoupit k náročné operaci ještě jednou a vše vrátit zpátky. Z Barykova se postupně znovu stává hodný, poslušný a věrný pes Baryk, který přemítá o čistě psích věcech a má zpátky své psí smysly a duši.

„Já mám takový štěstí, přemýšlel a napůl už dřímal, zkrátka nepředstavitelný. Jsem už zřejmě v tomhle bejváku nástálo. S tím mým původem tutově nebude něco v pořádku.“

str. 205, Epilog

odpovědi na otázky:

1. Vysvětlete název díla

Podle mého názoru autor názvem Psí srdce chěl vyjádřit, že hlavním hrdinou knihy je sice pouliční pes, ale s laskavým a věrným srdcem, které se po nehumánních pokusech lidí na něm, stává zlým lidským. Myslím si, že autor chtěl v celém svém díle vyjádřit naději, že Barykovo vřelé a věrné psí srdce bude zachráněno, protože je hodno dalšího života a že budoucnost je jen v lidských rukou.

2.  Změna perspektivy vypravěče

Kniha je psána v různých formách, střídá se vypravěč. Část knihy je napsána jako vnitřní monolog psa na ulici. Další krátký monolog vede pes po druhé operaci. Myslím si, že autor střídáním vypravěčů chtěl zdůraznit jasné a jednoduché myšlení psa a to, co se může odehrát a  i se odehrává v lidských mozcích. A že to není hezký pohled nemusím žádnému čtenáři této knihy zdůrazňovat. Zajímavá je také deníková forma (z doby po pokusu od pomocníka Bormentala).

"Takřka každých pět minut je jeho slovník bohatší o jeden výraz. (Průměrně). Ode dneška od rána už to nejsou jen slova, ale i věty. Vypadá to, jako by ta slova byla v jeho vědomí pouze zmrazena a teď roztávají a uvolňují se. Takto uvolněný výraz pak už běžně používá. Od včerejška fonograf zaznamenal: "Nestrkej do mě", "Všiváku", "Vypadni", "Já ti ukážu", "Uznání Ameriky", "Primus".

str. 105, kapitola V

3. Jaký je vnitřní svět „psího hrdiny“? Jak se proměňuje v průběhu díla?

Po voperování lidské hypofýzy se z hodného, věrného a poslušného psa postupně stává člověk. Bohužel  však velice hloupý, hrubý, drzý, agresivní, podlý a zbabělý. Mezi lidmi si nechává říkat Polygraf Polygrafovič Barykov. Nedokáže se také zbavit některých psích zvyků (nesnáší kočky). Začíná ohrožovat své okolí, kouří a je téměř neustále opilý, krade v profesorově bytě a jsou s ním neustále problémy. Přidá  se k revolučním dělníkům a hodlá bojovat za svá lidská práva, především však v revoluci vidí příležitost, jak se obohatit a snadno dosáhnout vysokého postavení a úcty.

4. Je pes po proměně v člověka lepší nebo horší?

 Pes se po proměně stává jednoznačně horším. Když byl psem vážil si každého lidského pohlazení a tepla domova, po proměně se stává hrubým, drzým a agresivním a lidská slušnost a dobrota pro něj ztrácí zcela na významu.

5. Znáte ještě jinou knihu se zvířecím hrdinou

Je to například kniha, kterou jsem si vybral k prezentaci podle vlastního výběru – Lassie se vrací.

6. Do deníku proveďte krátký deníkový záznam části vašeho dne nebo pozorování zvířete.

Deník mého psa Bena

pátek 19.2.2010

6.00 – 6.15h   Benovi začíná nový den, zavrtí ocasem, protáhne se, přiběhne ke mně, olízne ruku, stáhne ze mě peřinu a tahá mě z postele. Chce jít ven. A dává najevo, že nechce čekat a musí to být rychle. Mezitím, co se oblékám vypije misku vody a sežere granule.

6.15 – 7.00h Ben po vyběhnutí ven lítá jako minutý. Samozřejmě vykoná svou potřebu. Pak spolu chvíli dovádíme. Ben miluje míčky, tak s nimi dovádíme.

7.00 – 14.30h Ben poslušně čeká na doma (má přístup na krytý balkón). Pospává, občas něco slupne.

14.30 – 16.00h Benovi nastává nejpříjemnější část dne. Jdeme spolu do parku. Ben běhá, skáče, aportuje, válí se, má radost ze života.

7. Vadilo vám v příběhu časté nadávání na politickou situaci v Rusku?

Popisování politické situace v Rusku mi v knize příliš nevadilo, bral jsem ji jako nutnou součást pro dokreslení tehdejší atmosféry v Rusku. Jen jsem popisu příliš nerozuměl a poměry, které vládly v Rusku ve 20. letech minulého století jsem si musel nechat objasnit od rodičů, protože porozumění politické situaci bylo nutné i pro pochopení knihy jako celku.

8. Vaše stručné hodnocení díla / co vás zaujalo.

Zaujalo mě, jak se může ze slušného a hodného psa „náhle“ stát zlý a nepříjemný člověk, který vše a všechny okolo sebe ničí tyranizuje.

hodnocení: Tato kniha mě svým obsahem zaujala, nicméně jsem si musel hlavně politickou situaci v knize nechat vysvětlit. Nejvíce mě zaujal popis samotné operace a následná proměna psa v člověka. Hodnotil bych ji známkou 2.

název: Lassie se vrací

autor: Eric Knight

informace o autorovi: Eric Knight se narodil 10. 4. 1897 v Anglii a v roce 1912 se odstěhoval do Spojených států a vystudoval Cambridge School of Latin. Pracoval jako novinář a filmový scénárista. Zúčastnil se obou světových válek. V té první bojoval za Kanadu a v druhé za USA. V této válce ale i zemřel v 45 letech u  holandské Guyany 15. 1. 1943. Napsal také válečný román „To především“.

literární žánr: próza

členění: na kapitoly

ilustroval: Jiří Krásl

vydavatel: Albatros Praha

přeložila: Wanda Zámecká

počet stran: 180 stran

datum vydání: 1970

obsah knihy: Kolie Lassie patřila rodině Carraloughových z Yorkshiru. Lassie milovala chlapce Joeiho Carralougha a každý den mu chodila naproti ke škole. Kvůli nedostatku peněz musel otec Joieho Lassie prodat.

Koupil ji vévoda Hynes a odvezl ji  z Anglie na sever Skotska. Když ji jednou vzal majitel psince na vycházku, vzpoměla si Lassie, že touhle dobou vždy čekala Joeiho před školou. Rozběhla se Joiemu naproti, aniž by věděla, že její cíl je vzdálen 600 kilometrů. Lassie běžela vytrvale pořád na jih. Domů.

Cestou musela překonat spousty překážek. Byla postřelena, měla hlad, naučila se lovit zvířata, bránila se zlým lidem, utíkala z útulků. Občas ji k sobě vzali hodní lidé, ale jen co se Lassie u nich zotavila, pokračovala v cestě na jih. Po překonání všech překážek, smrtelných nebezpečí a znovunalazení všech zvířecích instinktů dorazila do Yorksiru.

„Ke škole přiběhla celá umazaná a vyhublá. Joe, který právě vyšel ze školy se nestačil divit. Před školními vraty ležela jeho milovaná Lassie. Joe musel domů Lassie odnést. Lassie už nebyla  schopná udělat ani krok. Doma byli všichni šťastní, že se Lassie vrátila. Když se o to dozvěděl pan Heyes, přišel si svého psa prohlédnout. Lassie samozřejmě hned poznal, přestože ji namaskovali. Heynes byl skutečný znalec psů, podíval se na její tlapy a zamumlal. „Šest set kilometrů. To bych do ní neřek.“

str. 170, kapitola XXI

Na základě poznání statečnosti Lassie prohlásil, že to není jeho pes a nabídl otci Carraloughovi práci i bydlení. A tak oklikou získal zpátky Lassie, i když si k tomu musel koupit i pana Carralogha. Věděl však, že na tom neprodělá a rodina Carraloughova bude opět šťastná.

Odpovědi na otázky:
1. Napište, proč jste si knihu vybrali, co vás na ní zaujalo.

Knihu mi doporučila  má matka, která ji četla v dětství a dodnes na ní ráda vzpomíná. Tak jsem byl zvědavý, zda i mě jako přestavitele další generace tato kniha zaujme.

První den jsem si přečetl jen pár stránek, nebavil mě začátek (bylo to samé: Lassie je přesná „jako hodinky“ apod.), ale když jsem se začetl dále, zalíbila se mi a měl jsem ji přečtenou za pár dní.

2. Vyberte úryvek, který se vám v knize nejvíce líbí.

„Člověk může naději ztratit, ale zvíře nikdy. Do posledního dechu doufá a věří. A také když šel Joe Carralough toho dne po školním dvoře, nemohl uvěřit svým očím. Zavrtěl hlavou a zamrkal, pěstmi si protřel oči, neboť si myslel, že sní. Pár kroků před školní brankou šla jeho kolie!

Zůstal stát, neboť na psa byl strašný pohled – chůze ho zřejmě do krajnosti vyčerpávala. Hlavu  i ocas měl svěšené málem až k chodníku. Na každičký krok vynakládal bezpochyby nesmírné úsilí. Spíše se plazil, než šel. Ale zbývající vzdálenost krůček po krůčku překonal, až nakonec klesl na své místo u branky a zůstal nehnutě ležet.“

str. 158, kapitola XXI

hodnocení: Tuto knihu bych ohodnotil známkou 1. Líbila se mi, byla napínavá, zajímavá a poučná. Navíc jsem se dozvěděl mnoho informací o koliích.

Všem čtenářům bych doporučil tyto knihy:

Henryk Sienkiewicz  : Pouští a pralesem

J. R. R. Tolkien: Hobit aneb cesta tam a zpátky

Eoin Colfer: Artemis Fowl